Pokud po těchto vydatných deštích vyrazíte do lesa na houby, možná narazíte i na tuto nenápadnou bylinku – vřes obecný (neplést si s šlechtěnými kultivary, kterých jsou teď plná zahradní centra).
Já jsem si v polovině května nasbírala mladé výhonky a vyrobila z nich gemmotinkturu, podrobné účinky naleznete opět na webu https://leciveja.cz/vres-obecny/ .
Nyní je ale čas na sběr kvetoucí nati nebo samotného květu. Květy sbíráme protažením mezi prsty, čímž se zdrhne květ a něco listů, pak se květy přesuší a dobře uskladněné vydrží i několik let, aniž by ztratily na účinku i aroma.
Obsahuje především katechinové třísloviny, dále flavonoidy, alkaloid ericolin, silice, sliz, hořčiny, pryskyřice, kyselinu křemičitou, řadu dalších minerálních látek, organické kyseliny, glykosid arbutin a jeho derivát metylarbutin.
Vřes je všestranně nedoceněnou, univerzálně působící bylinou, velmi dobře roste v každém počasí, v každém prostředí, i když je vystaven nepohodě a tato odolnost se přenáší i na všechny, kteří dlouhodobě pijí vřesový čaj.
V urologii se využívá jako prvotřídní dezinfekční prostředek močových cest s močopudným účinkem. Je vhodný i při zánětech pánvičky ledvinové i jako pomocník při močových kamenech. Má odvodňovací účinky a proto se využívá i při otocích. Vřes uklidňuje, reguluje trávení, působí mírně protiprůjmově, vylučuje z těla soli kyseliny močové, a je tak vhodný při revmatismu a dně. Vyšší dávky prohlubují spánek. Lze jej využít jako protizánětlivý prostředek v trávicím ústrojí, močových cestách a především v gynekologii.
Nejčastěji se podává formou nálevu nebo dvouminutového odvaru. Obvyklá dávka činí 150-375 ml, podle indikace, 2-4x denně.
Lze využít i vřesový olej, který čistí, vyživuje a zvláčňuje pokožku obličeje.
