Angínovník čínský
Belamcanda chinensis
Angínovník roste divoce v pahorkatinách Číny, Indie, Japonska Vietnamu a na Filipínách. U nás se častěji pěstuje jako léčivka v květináčích, ale já jej mám již několik let přímo v bylinkovém záhoně a úspěšně zimu přežívá a krásně se i sám množí.
Obsahuje: glykosidy belamcandin a tectoridin, flavonoidy, něco tříslovin, silici, malé množství saponinů a pravděpodobně i několik alkoloidů, které však nejsou dostatečně probádány. Droga je pokládána za prudčeji působící a mírně toxickou. U nás je známo žvýkání listů při angíně a krčním zahlenění. Malý kousek listu se žvýká maximálně půl minuty a poté se vyplyvne, což se provádí několikrát denně.
Užití drogy se ale nedoporučuje v těhotenství, při kojení, u dětí a není vhodné ani dlouhodobé požívání.
Příznivě působí při léčbě zánětů horních cest dýchacích, rozpouští hlen, využívá se při dalších virových onemocněních, horečce, revmatismu a jak název sám napovídá i při bolestech v krku.
Užití gemmomacerátu z pupenů květů angínovníku – pomocný prostředek při různých poruchách látkové výměny, včetně diabetu, pomocné urologikum, pomocné antirevmatikum s protizánětlivým účinkem.
Užití drogy se nedoporučuje v těhotenství, při kojení, u dětí a není vhodné ani dlouhodobé požívání.